Opusťme na chvíli optimistickou budoucnost plnou laserových pušek a ionových kanónů, rozkošných ufounků, vesmírných korábů a gigantických robotů a vydejme se společně na druhou stranu časové přímky, jenž prochází naší existencí a její počátek a konec mizí v nedohlednu.
        Vydejme se do dob dávno minulých, které na sebe vážou již po dlouhé věky zapomenuté příběhy a báje.

aneb
bitva o bájný Azeroth pokračuje.

Miroslav Karban

        S lidskými dějinami jsou spojené mnohé události, které mnoho napovídají o životě naši předků, o jejich smýšlení, kultuře, zábavě a rozvoji.
         Spousty z nich jsou podloženy rytinami ve skalních stěnách, starými písemnostmi vytesané v mramoru, vyškrabané na hliněných tabulkách, napsané na papyru nebo pergamenu. Ovšem naprostá většina událostí se šířila formou v té době nejpoužívanější - lidovou slovesností.
         Za dlouhých večerů, scházeli se lidé společně u plápolajícího ohně, který jim dával teplo, pocit jistoty a bezpečí a naslouchali vyprávění letitých starců, jimž věk protkal vlasy stříbrem. Jejich vyprávění dalo za vznik spoustě bájí, pověstí a legend, které se šířily z pokolení na pokolení.

         Jedna z legend vypráví o kouzelníku jménem Medivh, synu bohyně Aegwyn a čaroděje Nielas Aran. Aegwyn po tisíce let chránila lidstvo proti temným silám z jiných světů. Její síly však ubývaly, a tak se rozhodla, že část své kouzelné moci předá svému synovi v den jeho třináctých narozenin. Avšak Medivh neunesl tíhu této moci a ta jej uvrhla do psychického komatu, který měl trvání celých šest let. Za pomocí nortshirských kněží se podařilo Medivha dostat z vlivu komatu.
         Vše se zdálo býti v pořádku, Medivh dostal sílu pod svou kontrolu, ale Aegwyn vycítila přítomnost temnoty v jeho myšlení. Snažila se ze všech sil zabránit v jeho konání, leč bylo již pozdě.
         Medivh nebyl spokojen s vědomostmi a mocí, které získal. Snažil se dovědět více, hledal ve všech dimenzích zdroj nekonečné astrální energie, o jehož existenci se přesvědčil z předtuch a zjevení. Nakonec jej našel, ale nebylo v jeho silách využit tohoto zdroje. Proto se pomocí meditace a hlubokého transu spojil s Gul´danem, velícím čarodějem, vládcem temných sil zlého národa Orků a nejvyšším představitelem Stínového koncilu.
         Sdělil mu, že jediný zdroj nekonečné energie, hrob démona Sargerase, je právě zde, na Zemi. Jako protihodnotu požadoval absolutní zničení místa, kam jeho síla a moc nemůže proniknout - království Azeroth.

         Z pomocí té nejvyšší magie Medivh otevřel Temný Portál, bránu mezi světem Azerothu a světem Orků. Z Portálu se vyřítily mohutné hordy orckých válečníků, v jejichž čele stál generál Blackhand. Jeho armády napadly Azeroth a počaly kolem sebe šířit zkázu a utrpení. Avšak azerothští lidé byli stateční a odrazili prudký útok Blackhandových hord.
         Poslední bitva, kterou se ukončila první válka (konečná mise ve hře Warcraft I.), se odehrála u Černé skály, kde sídlil čaroděj Medivh. Ten byl zabit a generál Blackhand spolu se zbytky svých armád zahnán zpět do Portálu. Kouzelníci Azerothu byli ale příliš vyčerpáni, proto se jim nepodařilo Temný portál uzavřít.
         Warlock Gul´dan byl Blackhandovým neúspěchem nesmírně rozzloben. Než jej však stačil zničit svou magií, Blackhand zemřel v souboji s méně známým, ale velmi silným vojevůdcem jménem Orgrim Doomhammer. Díky jeho agresivnímu přístupu a jemu oddaných vojsk se Orgrim Gul´danovi zalíbil. S příslibem nových, přírodním bohatstvím oplývajících uzemí, jej požádal o podporu v nadcházející válce, která by měla ukončit existenci království Azeroth a otevřít tak Gul´danovi cestu k hrobu démona Sargerase. A tak skrz Temný Portál vtrhly pod Doomhammerovým vedením nová vojska, doprovázena armádou Rytířů Smrti, kterou povolal sám Gul´dan.

         Bitva o bájný Azeroth pokračuje...

         Můj první dojem ze hry Warcraft II. by se dal nazvat jako velmi dobrý. Naštěstí nezůstalo jen u toho prvního dojmu a nyní, poté co jsem hru dohrál, jsem zcela přesvědčen, že tahle hra je opravdu vynikající a jsem rád, že programátoři Blizzard Entertainment opět provedli špičkovou práci.

         Hra se dá zařadit mezi skupinu tzv. real-time strategií, kterou zastupují hry jako např. Dune II., Paranoia, Command & Conquer, This Means War! a mnoho dalších. Real-time strategie se vyznačují tím, že hráč strategicky uděluje úkoly svým jednotkám, buduje základny, továrny na výrobu dalších jednotek, staví opevnění případně prozkoumává území nepřítele a to všechno v reálném čase.

       To je rozdíl oproti turn-based strategiím, kde se vše odehrává na tahy. Zde se protivníci navzájem střídají, přičemž jeden vždy čeká na toho druhého, dokud neodehraje svůj tah. Vše by se dalo vysvětlit jedním pořekadlem: „kaž-dej chvil-ku ta-há pil-ku." Typickým příkladem turn-based strategie jsou všem známé šachy, z počítačových her mohu jmenovat neméně známou Civilization, nebo další hry jako UFO - Enemy Unknown, Battle Isle II., History line.

         Z jednotlivých rozdílů mezi těmito druhy strategií vyplývá, pro koho jsou určeny. Skalní stratégové, kteří rádi promýšlejí jednotlivé tahy a dávají si načas, radši sáhnou po turn-based strategii. Pro ty ostatní, kteří mají strategické myšlení, ale chtějí také trochu akce a neradi na něco čekají, jsou vhodnější real-time strategie. Warcraft II. je jedna z nich.

         Na začátku hry máte možnost si vybrat, za který národ, lidi nebo orky, povedete celé tažení. Cílem tažení lidí je zničit Temný Portál a tím Orkům uzavřít cestu do země Azeroth, pokud si vyberete národ Orků, bude se závěrečná bitva odehrávat před branami hradu azerothského krále. Tažení jsou rozdělená na jednotlivé bitvy, kde máte za úkol samozřejmě zničit nepřítele, případně zachránit jednotku elfů nebo právě napadenou vesnici.

         Ne všechny bitvy povedete proti Orkům. V některých se utkáte i s vojsky lidí, kteří se s Orky spojili a bok po boku z Vás chtějí vymlátit lístky na vlak Temný Portál - Azeroth. Jindy zase budete bojovat hned proti pěti rodům Orků najednou, přičemž každý se věnuje jiné strategii. Jeden na Vás posílá jednoho draka za druhým, druhý neustále otravuje nepříjemnými výsadky transportních lodítransportních lodí plných dvouhlavých obrů, třetí brázdí svým loďstvem okolní moře a útočí na Vaše přístavy, čtvrtý likviduje svými ponorkami Vaši flotilu lodí a pátý nedělá nic, protože už máte tak jako tak dost práce s prvními čtyřmi rody. Zkrátka zábavy kopec.

         Hlavní obrazovka hry je rozdělena na několik částí. Největší část zabírá hlavní výřez krajiny. Odtud přidělujete svým jednotkám úkoly jako Přesuň se, Zaútoč, Hlídej, případně Utíkej seč ti síly stačí, bdíte nad svým vybudovaným městem, dohlížíte na dělníky, zda-li se neflákají a poslušně rubou dříví a nosí zlato z nedalekého dolu čí dáváte pokyn ke stavbě dalších budov a opevnění. V levém horním rohu je mapa celého území, kde získáte přehled o své a nepřítelově aktivitě. Zbytek obrazovky je tvořen informačními hodnotami právě vybraných jednotek a budov a příkazovými tlačítky.

         Na začátku bitvy je nutné si co nejdříve zajistit přísun prostředků k vybudování armády. I ten sebeslabší pěšák Vám nepůjde jen tak zadarmo lechtat Orky svým dřevěným mečem, každá jednotka něco stojí. Pěšáci a dělníci si vystačí s několika kousky zlata, elfí lučištníci potřebují také trochu dříví na své šípy, lodě navíc ještě ropu. Takže tu máme celkem tři zdroje surovin: zlato (těží se v dolech, o které se mnohdy vedou prudké boje), dřevo (k mému velkému překvapení se těží v lese) a ropa (podivné spojení středověku z těžbou téhle slizké kapaliny, ale budiž).

         Když máte dostatek všeho, můžete stavět farmy, které zajišťují potravu, kasárny, kde zde se trénují bojovníci, v kovárně si zlepšíte účinnost zbraní, přístav (k čemu asi slouží?), a mnoho dalších budov.

         Samozřejmě musíte za vytěžené suroviny také vytrénovat armádu bojeschopných vojáků. Na straně lidí se zde nabízí pěšáci, elfí lučištníci, rytíři na koních. Z rytířů se po výstavbě kostelu stanou paladini, jenž ovládají kouzla jako je léčení nebo Exorcism.

         Když postavíte magickou věž, můžete trénovat kouzelníky a za tučnou sumu zlata je naučit nová kouzla.


         Orkové mají k dispozici Grunty, Berserkery, kteří házejí sekyrky, dvouhlavé obry rozumu mdlého ale síly veliké. Díky černé magii warlocka Gul´dana stojí na straně Orku také Rytíři Smrti . Tyhle jednotky disponují velmi nepříjemnými kouzly, jako jsou všepožírající Death Coil, dokáží rozpoutat kouzlem Whirlwind ničící tornádo a umějí znovuobživnout padlé vojáky.

         Ovšem nejen na zemi se bude bojovat. Také rozsáhlé mořské hladiny země Azerothu brázdí bitevní lodě Orků, ropné tankery těží černé zlato a pod hladinou plují ponorky. Mnohé bitvy vyhrajete jen z pomocí silné námořní flotily, která nepatří zrovna mezi nejlevnější. Velmi často dělí znepřátelené strany vodní hladina, po které rytíř, oděný do těžkého brnění, asi stěží přejde (viz sekyra ke dnu). Ke slovu tak přijdou transportní lodě, doprovázené dělovými čluny.

         Také ve vzdušném prostoru se svedou těžké souboje. Orkové si na pomoc přivolali legendární draky dštící smrtonosný oheň, proti kterým ubohý pěšák nic nezmůže, maximálně se může v koutku pochichtávat a netrpělivě vyhlížet sanitní vůz s SPZtkou Bohnic. Na straně lidí naštěstí stojí bájní Gryphoni a jejich jezdci si svými hromovými kladivy dokáží poradit i s takovou stvůrou, jako je posvátné zvíře klanu Dragonmaw.

         Děj této hry se váže na předchozí legendu. Těžko říci, jestli je skutečně výtvorem historie nebo zručného pera jednoho z členů týmu Blizzard, fakt je, že příběh, popsaný v manuálu hry, dobře vtáhne hráče do děje. O to je zajímavější, že je zde popsán nejen z pohledu lidi Azerothu, ale i krvelačných Orků, zastoupených vyprávěním warlocka Gul´dana. Během bitev se příběh odvíjí dál a hráč se tak stává svědkem událostí, které řídí běh celého tažení.

         Samotná hra je velmi precizně provedená. Pohodlná instalace pod DOSem proběhla bez sebemenších problémů, samozřejmostí je autodetekce zvukové karty. Warcraft II. je celý proveden v SVGA grafice, která je velmi detailní a pěkně výtvarně zpracována. Majitelé slabších počítačů tentokráte nemusí rozbíjet nevinná spořitelní prasátka, hra běží plynule i na 486SX 33Mhz. Je nutné vlastnit CD ROM mechaniku, ale pro vlastní hru bohatě stačí dnes již morálně zastaralý single speed. Ovšem hru doprovází i animované intra, kde již tahle mechanika se svou rychlostí nestačí. Zvuková stránka hry je vynikající. Potěšila mne přítomnost audio tracku, takže pokud máte propojenou zvukovou kartu a CD mechaniku audio kabelem, můžete si během hry vychutnat v CD kvalitě mocné středověké melodie hrané skutečným orchestrem. Ovšem nic Vám nebrání pustit si CDčko v klasickém přehrávači. Teď, kdy píšu tyto řádky, zní nad mou hlavou skvělá bitevní hudba, která vybízí k bojové ostražitosti a svou majestátností zaplňuje prostor kolem sebe natolik, že jsem již několikrát jen tak mimoděk chmátl po meči ve chvíli, kdy se otevřely dveře pokoje a vida, že to není tlupa krvelačných zelených Orků ale má mladší sestra, odhodivší meče já počal sobě předříkávati zaklínadla tajemná za účelem kouzlem Polymorph proměniti nezdárnici v ovečku plachou či kňoura divokého.

         Autoři určitě chtěli hráčům vyjít ve všem vstříc a proto speciálně pro majitele operačního systému Windows 95 připravili malé překvapení. Hra je sice dělaná pro DOS, ale najdeme zde prvky, které již počítají s přítomností nových Oken. Jedním z nich je funkce AutoRUM...ehm...chci říci Autorun. Po vložení kompaktu s hrou do mechaniky se pod Windows 95 za krátké mohutné fanfáry automaticky spustí dialogové okno s logem Warcraft, odkud můžete hru instalovat, spustit, podívat se na prezentaci třech nových her od Blizzardů či provést „průzkum" CDčka (pro majitele českých Win95) nebo-li „Explore this CD" (pro majitele PanEuro verze systému).

         Nakonec jsem si nechal to nejpříjemnější překvapení. Součástí hry je i editor misí, postav a zvuků. V praxi to vypadá tak, že pokud Vás již omrzí hrát stejné bitvy připravené autory, můžete si vytvořit svou vlastní krajinu, své rozložení nepřátelských a Vašich vojsk. Mise se uloží do nevelkého *.PUD souboru, který můžete svým přátelům, kteří také vlastní hru Warcraft, přinést na disketě a posléze s úsměvem, jenž by Vám i Sylvester Stalone záviděl, sledovat jejich marné snažení zvítězit na nepřátelskou armádou. Pokud se Vám nelíbí, že například dělník je slabší než rytíř v plechu oděný, nebo že lučištník nedostřelí na druhý konec hrací plochy, můžete si všechny parametry jednotek jako jsou rychlost, odolnost, útočná síla, dohled, dostřel a i cenu upravit podlé své chuti.

         Jestli se Vám nelíbí, že při kliknutí na vojáka slyšíte „Yes, My lord" a ne „Čau Franto, tož jak? Jdem na to?" nebo „We are under attack..urlblchrlyble.." místo „Pomoc, utočí na nás..au.." není nic lehčího, než si spustit editor zvuků a provést patřičné změny. Jestli se Vám původní zvuky líbí (jsou opravdu vynikající) a chcete, aby se Vám při spuštění Windows ozvalo „Who summoned me?", je zde možnost zvuky nahrát do formátu *.WAV souborů. Během hry se Vám pouhým stiskem klávesy Print Screen uloží aktuální obrazovka do grafického formátu *.PCX, takže si můžete vyzdobit svá Windows pěkným romantickým obrázkem orcké vesničky v plamenech.

         Zdá se Vám, že je počítač pro Vás příliš slabým protivníkem? Nevíte, co se svým sebevědomím? Zahrajte si Warcraft II. po modemu, sériovém kabelu, nebo po síti se svými přáteli stratégy! Warcraft nabízí síťovou hru až osmi hráčů proti sobě. Pokud nemáte zrovna tolik přátel po ruce, lehce je nahradí počítač. Ovšem o co je počítač mírný při vlastní hře, o to je agresivnější při hře síťové. Nebyly vyjímkou situace, kdy jsem já spolu se dvěma spoluhráči lehce podlehl náporu čtvrtého počítačem řízeného protivníka. Je zde také možnost uzavírat aliance, takže Vaši vojáci neútočí na vojáky Vašeho přítele a společnými silami tak můžete počítač porazit. Jedním z nejzábavnějším prvkem založených aliancí je jejich taktické zrušení. Zkrátka se s celou svou armádou přemístíte do spřáteleného města a jediným kliknutím zrušíte alianci. V tu chvíli začnou Vaši vojáci mlátit hlava nehlava do všeho kolem sebe a Vy se můžete jen radostně usmívat na svého kamaráda, případně před ním velmi rychle utíkat.

         Sečteno a podtrženo. Tým Blizzard Entertainment vytvořil opravdu špičkovou hru, která respektuje vývoj v oblasti počítačů, aniž by při tom ztratila na své kvalitě, ba naopak. Skvěly soundtrack, opravdu pěkný manuál doplněný stylovými kresbami a výborný editor misí mne v mém přesvědčení jen utvrzuje.

I am Gul´dan...
I am darkness incarnate.
I will not be denied.

© 1998 Designed by Atomix WEB